Den, kdy to celé začalo

Bylo 21.1.2021 a nad ránem mi v 38. týdnu těhotenství začaly první porodní bolesti, které se pořád stupňovaly. Šlo to opravdu hodně rychle. Přítele jsem, ale poslala do práce, protože jsem si myslela, že to určitě, tak rychle postupovat nebude, když jsem celé těhotenství od ostatních slýchávala a dočítala se, že prvorodičky rodí vždy X hodin. Ale po hodině a půl jsem měla kontrakce po 5 minutách a pěkně rychle jsem si to rozmyslela. Vzali jsme tašky a jeli jsme. Po příjezdu do porodnice jsem měla kontrakce po 3 minutách. Jenže byla doba covidu, takže mě i Jirkovi dělali po příjezdu co-vid testy. Ty byly v pořádku a tím pádem už pak mohl být Jirka se mnou celou dobu. V porodnici se mě ujala moc hodná porodní asistentka, která od začátku tvrdila, že tenhle porod půjde opravdu hodně rychle. A měla pravdu :-) za další hodinu a půl už byla Vanesska na světe! 

Vanesska se narodila 21.1.2021 v 9:01, dali ji na mě na pár sekund a pak si ji hned vzali na celkovou kontrolu a měření. Narodila se s váhou 3240g a měřila 50cm. Přítel Vanessku stihl rychle vyfotit, a pak za mnou přišla sestřička, že Vanesska promodrává a špatně dýchá, tak že musí na kyslíkové brýle, ale pak nám ji hned donesou, až se to dýchání upraví.

Hned po porodu mě vezli na 2 hodiny na poporodní pokoj, kde se mnou byl přítel. Dali jsme nejbližší rodině vědet, že je Vanesska na světě, ale skoro nikdo nám to nevěřil, že se narodila tak rychle :-). Strašně jsme se těšili na to, kdy nám už tu malou princeznu donesou. Ale asi po hodině nám přišla dát vědět porodní asistentka, že se Vanesska nelepší a musí ji dát na kyslík do inkubátoru. A zároveň, že nám ji na poporodní pokoj už nepřinesou a přítel bude muset domů (zákazy návštěv kvůli CO-VIDU, takže bylo dovoleno s negativním testem být u porodu a 2 hodiny po něm)

Sedla jsem si na vozíček a jeli jsme před novorozenecké oddělení. S přítelem jsme se rozloučili a dali si pusu. Hned dodal ,,A dej taky za mě pusu i té naší malé princezně, už ať jsme všichni doma a hlavně mi posílej fotky!,, Sestřička mě dovezla na pokoj, kde byla jedna moc hodná maminka s miminkem v náručí. Zadívala jsem se na tu prázdnou postýlku a hned jsem se ptala, kdy můžu Vanessku vidět. Bylo mi řečeno, že si mám chvíli odpočinout, že mi malou určitě brzy donesou (taková věta mě naprosto uklidnila). Tak jsem šla na chvíli odpočívat, ale stejně mi to nedalo. Po hodině jsem šla zaklepat na sestřičky, které mě pustily dovnitř a zavedly mě k inkubátoru ,,Ale jen na chvíli a pak běžte zase odpočívat pořád jste jen 3 hodiny po porodu.,, Zakoukala jsem se do inkubátoru a nemohla jsem věřit, že konečně vidím své děťátko. Byl to úžasný pocit. Po chvilce za mnou přišla paní doktorka. Ptala jsem se jí, jak na tom Vanesska je, jestli se malé můžu dotknout a taky za jak dlouho mi ji přinesou. Řekla, že s kyslíkem to nevypadá vůbec dobře a že to vypadá na únavu z porodu. ,,Momentálně je na 14% kyslíku a moc se malé nedotýkejte - nejlépe vůbec, času budete mít pak dost.,, :-( Ještě dodala, že určitě do zítřejšího rána si ji tam nechají, ale že se nemám bát a mám jít odpočívat. V tu chvíli se dívám na Vanessky jméno a vidím tam ,,Vanesa.,, Po odchodu jsem to ohlásila sestřičce a ta sama říkala, že si nebyli jistí už u porodu, ale že to jde hned opravit.

Došla jsem na pokoj a se spolubydlíci jsme se daly do řeči. Říkala mi, že nechápe, že pořád chodím sem a tam jestli si nechci odpočinout. Osobně si myslím, že to bylo všechno tím, že jsem neměla ani čas myslet na bolest a na to, jaký byl porod. Už jsem měla jen plnou hlavu malé a modlila se, ať je všechno v pořádku. Celý večer jsem se pak dívala na fotky Vanessky a nemohla se dočkat, až konečně bude ráno a budeme spolu!
 

 …Pokračování brzy…